Biočipová analýza

Biočipy jsou podložní sklíčka (vyrobená většinou ze skla nebo polymeru), na jejichž povrch je ve velkém množství a s vysokou hustotou nanesen biologický materiál (například oligonukleotidy nebo cDNA) jako jeden řetězec ve formě mikročipů v definovaném uspořádání (anglicky “arrays”). Čipy plní funkci diagnostických nástrojů a jsou nabízeny mnoha výrobci s různými vlastnostmi. V případě biočipové analýzy je zkoumaná látka, která je také jedním řetězcem (například vzorek od pacienta nebo vzorek potraviny), nanesena na molekuly, fixované na čipu. Pokud se molekuly látky vzorku setkají na čipu s molekulami, které jsou pro ně komplementární, dochází k interakci na základě principu „zámku a klíče“ (key-and-lock), tedy k perfektní shodě mezi párovanými jednotkami, a vytvoří se dvojitý řetězec (komplementární hybridizace). Tento proces lze vizualizovat vhodným předběžnou úpravou materiálu vzorků fluorescenčními barvami. Takto generovaná fluorescence  obsahuje informace o tom, jaké látky jsou ve vzorku přítomny.